Hydraulický stříhací lis

Stříhání kovu se obvykle svěřuje výstředníkovým lisům, protože hydraulický lis stříhání příliš nemiluje. Při střihu vzniká ráz: skutečný střih proběhne jen v přibližně třetině tloušťky materiálu, zbytek není střih, ale usmyknutí — materiál se náhle utrhne. To náhlé usmyknutí okamžitě sníží tlak v hydraulickém systému; rám se navíc trhavým pohybem vrací zpět. Nástroj to nemá rád, lis to nemá rád a sám hydraulický systém vůbec ne.

Výstředníkový lis to zvládá snáz, protože využívá měkký přechod vlastního kruhového pohybu; proto se při slově stříhání vybaví právě on. Jenže u stříhání ve vysokých tonážích roste rám i u výstředníkového lisu a cena lisu stoupá. Právě zde se hydraulický lis postavený s rámem, který ráz pohltí, stává velmi dobrou alternativou k prodražujícím se stříhacím zařízením.

My to děláme takto: tlak systému se drží co nejníže. V okamžiku, kdy se blíží konec střihu a dojde k usmyknutí, se aktivují protitlakové válce a ráz pohltí. Podstatně kompaktnější lis tak zvládne stříhání vyžadující vysoký výkon a činitelé, kteří lis poškozují, jsou zcela odstraněni. Protitlakové válce navíc pomáhají i rovnoběžnosti — prodlužuje se životnost stříhacího nástroje a stříhaná hrana dílu vychází čistěji.

Na témž lisu můžete i ohýbat: příruba zbylá na ústí hluboce tažené nádoby se ostřihne a zbývající okraj se ohne nebo olemuje. Vystředění střižné linie, kompenzace cípovitosti a přídavek na odpružení se usadí až zkouškou nástroje; není to věc, kterou trefíte na prvním díle. Jiná rodina dílů znamená jiný nástroj, samotný lis se nemění.

• Skutečným střihem je jen část střihu; zbytek je náhlé usmyknutí — odtud se rodí ráz.
• Tlak systému se drží nízko; v okamžiku usmyknutí se zapnou protitlakové válce.
• Ráz nedopadá na rám ani na nástroj, ale na protitlakové ústrojí.
• Při vysoké tonáži roste rám i cena výstředníkového lisu; hydraulické řešení zůstává kompaktnější.
• Protitlak pomáhá rovnoběžnosti: prodlužuje se životnost nástroje a stříhaná hrana je čistší.
• Ostřižení příruby a ohyb hrany se řadí za sebe v témž rámu; díl přichází na lis už vytažený.

Když tvar nebo reliéfní ražení nevyjdou, hned se viní nástrojař. Příčinou přitom často není nástroj: rám lisu se pod zatížením prohne a poloviny nástroje na sebe přesně nedosednou. Tento podíl rámu kupující strana většinou nezná, protože se do žádného katalogu nepíše.

Když ÖZKOÇ staví rám lisu jako svařovaný, spojuje příčníky a plechy S ÚKOSOVÁNÍM SVARU. V oboru je mnoho firem, které svařují bez úkosu; svar pak zůstává jen na povrchu. S úkosem svar zasahuje do průřezu a rám odolává prohnutí pod zatížením.

Platí to pro každý typ rámu, monoblokový i sloupový — není to volba závislá na typu lisu, ale výrobní disciplína ÖZKOÇ.

• Příčníky a výztužné plechy se spojují svary s úkosem.
• Svar nezůstává na povrchu, zasahuje do průřezu; rám se pod zatížením neprohýbá.
• Stejná disciplína platí pro monoblokový i sloupový rám.

U širokých a nesymetrických dílů se zatížení soustředí do jednoho rohu beranu; beran sjíždí mírně nakloněný a jeden roh dílu vyjde silnější než druhý. Výsledkem je přebytečný materiál, nerovnoměrná pevnost a zbytečné teplo i delší cyklus.

V systému rovnoběžnosti beranu, který si ÖZKOÇ navrhl sám, spouštějí čtyři protitlakové válce beran rovnoběžně se spodní deskou. Rozdíl tloušťky mezi rohy klesá na minimum; šetří se materiál a homogenita dílu udrží pevnost tam, kde je požadována.

Stejné ústrojí pracuje i při stříhání: ve chvíli, kdy dojde ke střihu, protitlakové válce pohltí ráz, zachovají rovnoběžnost a prodlouží životnost střižného nástroje.

• Čtyři protitlakové válce spouštějí beran rovnoběžně se spodní deskou.
• U širokého a nesymetrického dílu klesá rozdíl tloušťky mezi rohy na minimum.
• Úspora materiálu + homogenní pevnost.
• Při stříhání pohltí ráz a prodlouží životnost nástroje.